Rodinné konstelace

“Počkej, to přece nemůžeš, takhle měnit děj!” Dívám se na svého osmiletého syna, který mi z mnou vymyšlené pohádky, kde byly již zajeté a osvědčené charaktery a dějová souslednost, rázem udělal holubník. Šibalsky se usměje: “Můžu, protože se to děje!” V ten moment propukáme oba v smích a já mu děkuji za ten roztomilý kopanec.  Musím, musíš, musíme …

Kdo se dal na vojnu, může zběhnout! Pokračovat ve čtení »