“Počkej, to přece nemůžeš, takhle měnit děj!” Dívám se na svého osmiletého syna, který mi z mnou vymyšlené pohádky, kde byly již zajeté a osvědčené charaktery a dějová souslednost, rázem udělal holubník. Šibalsky se usměje: “Můžu, protože se to děje!” V ten moment propukáme oba v smích a já mu děkuji za ten roztomilý kopanec.
Musím, musíš, musíme
Ano! Jsme tvůrci svého děje! A to, že “to takhle prostě děláme”, není žádný důvod, aby to nemohlo být i jinak.
Často – zejména v dětství – přejímáme z venku různá přesvědčení, hodnoty, myšlenkové či emocionální vzorce a modely chování. Zvnitřňujeme si je a přivlastňujeme.
V psychologii se tomuto ego-obrannému mechanismu říká introjekce a jsou to všechny ty “musy” a “nemusy”, co tak dobře známe:
- Žena musí být matka, jinak to není pořádná žena.
- Musíš být silná! Ženská se napláče a nadře!
- Chlap nesmí brečet!
- Chlap musí zabezpečit rodinu!
- Musíš brzo vstávat a chodit do školy!
- Musíš brzo vstávat a chodit do práce!
- Musíš poslouchat! A zdravit!
- Musíš být hubená!
- Musíš mít svaly!
- Musíš mít prsa!
- Musíš to zvládnout sám a neobtěžovat druhé!
…
A tak dále, a tak podobně.
Co se říkalo u vás doma? Co z toho si chcete ponechat a co už Vám vlastně neslouží a nedává smysl?
Propusťte to!
Slyším svoji babičku: “Kdo se dal na vojnu, musí bojovat!” Babi, jak já bojovala! Bojovala jsem i za Tebe.
Držela jsem se věrně svých zaměstnání, kapely, depresí, studií, neúspěchů, rolí, příbytků, mužů i jejich absencí, bez ohledu na to, jak moc jsem se trápila.
Jenže ten loajální voják je jen maličká figurka. Prostředek dosažení cílů někoho jiného. Bije se za sny svého panovníka a když padne, nahradí ho někdo jiný, stejně bezvýznamný.
Dodnes si pamatuji ten údiv, když jsem zjistila, že kdo se dal na vojnu, může…zběhnout! A stát se něčím víc, než pouhým pěšákem na šachovnici. Stát se sám sebou.
Jsme tvůrci svých dějů. Nemusím, mohu! Nevěříte tomu, že je to možné? Jenže ono se to děje. Děje se to právě teď.
Vezměte scénář do svých rukou a nezapomeňte – nemusíte to zvládnout sám/a. Můžete.
Ale nemusíte.
Budu ráda, když se v komentáři podělíte o to, co se “muselo” nebo “nemohlo” ve Vaší rodině a jak jste se s tím vypořádali. A pokud máte zájem o konzultaci, ráda si s Vámi domluvím termín.
Míša LaLoba
Jsem koučka, terapeutka, masérka, konstelátorka, hudebnice, praktikantka šamanské andské cesty a maminka. Mými tématy jsou svoboda, autenticita, kreativita, naplnění vlastního potenciálu a žití v souladu se svojí duší.
Působila jsem několik let v nízkoprahových sociálních službách na pozici sociální pracovnice a vedoucí služby. S oborem zůstávám v kontaktu prací pro Českou asociaci streetwork, kde působím jako editorka.
V současné době se věnuji vlastní praxi.
Vzdělání:
Vystudovala jsem Husitskou teologickou fakultu, obor sociální pedagogika.
Absolvovala jsem akreditovaný výcvik Transformačního koučinku a výcvik Terapeutického koučinku.
Jsem akreditovanou masérkou pro sportovní a rekondiční masáže.
Prošla jsem řadou dalšího akreditovaného vzdělávání (např. Sebezkušenostní výcvik kontaktní práce, Základní krizová intervence, Výcvik v motivačních rozhovorech).
V kurzu Pozitivní inteligence Shirzada Chamina, amerického kouče, psychologa a neurologa, jsem se naučila pracovat se systémem „vnitřních sabotérů“.
V seminářích s Robertem Sartim a Lucií Chayou jsem poznala andské techniky práce s energií a tvorbu despacha (andské mandaly) v evropském kontextu.
Absolvovala jsem výcvik rodinných konstelací pod vedením Bhagata J. Zeilhofera.
Ve svém volnu ráda tvořím, potkávám se s přáteli, cvičím acro yogu a chodím do přírody. Potkat mě můžete také na hudebních festivalech jako dobrovolnici ve službě PsyCare.